Tři kumpáni

Jasmínu loubí. Sedím u vína,
zve dobré druhy dobrá hodina –
a já jsem sám. Vtom náhle nad strání
kulatý mĕsíc se mi uklání,
já jemu. Se mnou v modrý nebes klín
můj kývá stín.
Společnost poklonami nešetří –
Tak jsem byl sám, a teď jsme tři.

Chce mĕsíc pít. Jak mám ti podat číš?!
Stín zdvíhá pohár. Copak nevidíš,
že dneska za vás za oba
pít musí moje hříšná nádoba?

Co je to ale, chlapci rozmilí?
Já piju – vy jste z toho opilí!
Mĕsíc se motá, žvatlá ke stínu,
ten se snítkou zas tanči jasmínu,
jen já tu sedím klidnĕ při vínĕ,
jim připijím a dobré hodinĕ.

Tož loutnu sem – a píseň se mnou noťte,
pak na kutĕ mĕ, chlapci, doprovoďte,
vždyť do jedné se vejdou postele
kumpáni svĕtlé noci veselé.

A zejtra navečer, až první hvĕzdy vzplanou,
u vína v loubí, chlapci, na shledanou!

—

Bohumil Mathesius, in: Zpĕvy staré a nové Číny, Praha, 1957; p. 65